Nedaleko od tehdejšího předměstí, na jih za vsí Třebeš, se nad hradeckou rovinou zvedá nevelké návrší, nazývané prostě Kopec. Je to nejzazší výstupek z lesnaté vysočiny, která se odtud táhne na jih a na východ až k Holicím a Týništi. Je odtud krásná vyhlídka daleko přes hradecké okolí na západ, na východ a na sever, ověnčená vzadu Krkonošemi a pohořím Kladským, ke kterým se krajina malebně zvedá přes jiné menší hory za Jaroměří, Skalicí, Náchodem a Novým Městem nad Metují.
Je to místo pro obyvatele Hradce bezesporu od dávných časů velmi milé. Nazývalo se Konstancí, pro vzpomínku na upálení Husa v Kostnici. Roku 1521 hradecký měšťan Lukáš Forman, jinak Hostovský z Hostovic, pojal úmysl vystavět zde kostel na památku „mistra Jana Husi, mistra Jeronýma z Prahy a jiných věrných mučedníků českých, v naději Boží svatých". Nalezli se ještě jiní dobrodinci, zejména měšťan Václav, syn Jakuba Kydlina za masnými krámy, kteří učinili odkaz na oltář mistra Jana Husi pro tento kostel. Je pravděpodobné, že se ještě téhož roku začalo stavět na městském pozemku, vedle kterého si Lukáš Forman na stráni vysázel velkou vinici. V roce 1530 byl kostel již postaven, protože v tomto roce Lukáš Forman ustanovil nadaci pro kněze podávající podobojí způsobou, který by tu sloužil mši svatou každou čtvrtou neděli a v některé svátky. K tomu věnoval 200 kop míšeňských a také výše jmenovanou vinici. V roce 1535 byla uzavře¬na smlouva s panem Janem z Pernštejna, na základě které poddaní lidé hradeckých měšťanů ze dvou blízkých vesnic Roudnicky a Vysoké, kteří příslušeli k farnímu kostelu v Opatovicích, jsou přičleněni k tomuto novému kostelu. Povinnost posluhovat těmto lidem svátostmi a sloužením mší svatých na sebe vzal farář od sv. Antonína v předměstí Mýtském. Měl k tomu ustanovit některého kaplana za plat výše k tomu určený. Již tehdy (v roce 1541) se u tohoto kostela usadil poustevník v domku, ve kterém mohli pobývat kněží zde sloužící, kostelníci, nebo se tam mohli uchýlit lidé, zvláště děti, v době nepříznivého počasí. Na věži kostela se nacházely dva zvony. Jeden ulitý již v roce 1505, tedy mnohem dříve než byl postaven kostel - asi určený jinam, nákladem hradeckého měšťana Jana Rychtaříka. Druhý byl ulit, dle nápisu, který na něm je, na poušť ke kostelu sv. Jana Husi. Slova sv. a Husi jsou na něm nyní vysekána. Ačkoliv stráň pod kostelem proti městu je na sever, bylo zde v době postavení kostela, vedle velké vinice Formanovy, vysázeno ještě několik jiných menších vinic a u nich byly postaveny domky. Proto se tomuto návrší říkalo také „na Vinicích".
Po zpustošení podměstí okolo Hradce během třicetileté války, zejména v letech 1640 a 1645, byla pobořena také většina kostelů, které tam byly postaveny. Pobořen byl také farní kostel sv. Antonína před Mýtskou branou. Kněží tam také nebyli a osada byla tehdy přičleněna k hlavnímu kostelu ve městě, ke kostelu Svatého Ducha.
Když nebylo duchovenstvo při kostele sv. Antonína, byl jistě opuštěný také kostel sv. Jana Husi na Vinicích. Později se ho ujali hradečtí jezuité. Je jisté, že v roce 1673, a snad i dříve, tam některý z nich každý svátek konal cvičení v katechismu. K službám Božím byl kostel upraven již roku 1659. V roce 1691 v něm byl postavený nový hlavní oltář a uskutečnily se tam ještě jiné opravy s tím, že v roce 1692 byl kostel nově vysvěcen. Ke dvěma starším zvonům přibyl na věži ještě jeden zvon a roku 1699 byly všechny tři zvony znovu vysvěceny. Kostel se začal nazývat novým jménem sv. Jana Křtitele. Vzácní hosté, kteří se zúčastnili svěcení zvonů, byli od tehdejšího purkrmistra Arnošta Pichlera pozváni k obědu do domku, ve kterém kdysi pobýval poustevník. Na místě poustevníkova domku si postavil syn Arnošta Pichlera, František, v době, kdy byl hradeckým primasem, větší dům čili zámeček, který byl v roce 1979 zbořen. Dne 27. září 1722 byl v něm přivítán na oběd tehdejší nový biskup Václav z Košína, když jel z Chrasti do Hradce ke slavnostnímu uvedení do svého kostela (Svatého Ducha). František Pichlet nechal vedle kostela v roce 1715 postavit kostnici (dnešní zvonici)
(Místopisné paměti města Hradce Králové od Václava Vladivoje Tomka)
Poslední oprava kostela sv. Jana Křtitele v Hradci Králové - Na Zámečku probíhala v letech 1979-80. Před opravou byl kostel ve zcela havarijním stavu a touto rekonstrukcí byl zachráněn před zánikem.
Provedeny byly jen nejnutnější následující práce: vyměnila se celá šindelová krytina na hlavní lodi i presbytáři, byl vyměněn šindel na bocích hlavní lodi, nově byl zhotoven arkádový ochoz okolo kostela, včetně nových sloupů a šindelové krytiny, všechna okna byla nově vyrobena a vyměněna,
nově byly provedeny veškeré klempířské prvky, v omezené míře byly opraveny dřevěné roubené stěny kostela, byly opraveny vnější i vnitřní omítky, včetně barevného pojednání vápenným nátěrem, byl upraven strop v interiéru - dřevěné podbití opatřené rákosem a omítkou bylo odstraněno a nahrazeno dřevěnou záklopou z povrchově upravených prken. Do kostela byla zavedena elektrická přípojka, v kostele byla provedena nová elektroinstalace a osazena elektrická svítidla.Liturgický prostor v presbytáři byl upraven, ze dřeva byl zhotoven nový obětní stůl a ambon, odstraněna mřížka v presbytáři, atd.
Práce byly prováděny svépomocí za pomocí brigádníků a placených řemeslníků, pouze šindelovou krytinu dodávala a pokládala firma. Politické, ekonomické a technické možnosti nedovolovaly přistoupit k opravě daleko velkoryseji. Bylo téměř nemožné zajistit vhodnou stavební firmu.
V neděli 16.11.1980 v 10 hodin, zde kapitulní vikář Dr. Karel Jonáš celebroval mši svatou, při které jsme děkovali Pánu Bohu a zdárné ukončení oprav. Byl při ní také požehnán nový oltář(obětní stůl) a ambon. Ve farnosti byla velká radost z toho, že kostel je opravený a zachráněný před zkázou a že je možné se v něm opět scházet k pravidelným bohoslužbám. Stavební práce vedl stavitel Alois Vejs z Hradce Králové. Vděčně vzpomínám na pomoc stavitele Karla Zubatého a manželů Květy a Antonína Marečkových z Nového Hradce Králové.
Z důvodu zvýšené bezpečnosti byly v roce 1992 zhotoveny a osazeny kvalitní kované mříže ke hlavním vchodovým dveřím, k bočnímu vchodu a do všech oken.
V roce 1995 bylo možné v kostele pozorovat velké rozšíření červotoče a dřevokazných hub. Objednali jsme odbornou firmu inženýra Bukovského z Prahy, aby navrhla vhodné sanační opatření. Firma zpracovala expertní posudek, kde, mimo jiné, konstatuje:"Průzkumem bylo zjištěno závažné poškození severovýchodní stěny v závěru presbytáře vlivem vlhkosti, dřevokazného hmyzu a hub.Tuto závadu považujeme za nejzávažnější, neboť ohrožuje bezpečnost a stabilitu celého kostela. Doporučujeme proto provedení podrobného stavebně technického průzkumu všech nosných stěn kostela." V květnu 1996 zpracovala konstrukční kancelář inženýra Bohumila Ruska z Hradce Králové Stavebně technický posudek, který se stal podkladem ke stanovení nákladů na opravu a tím k žádosti o finanční příspěvek a také k žádosti o vydání stavebního povolení. Až v roce 1999 jsme dostali příslib finančního příspěvku od Úřadu města v Hradci Králové a od Okresního úřadu v Hradci Králové. Na základě výběrového řízení byl vybrán dodavatel stavebních prací. Stala se jim firma Romana Kvapila z Pardubic, především proto, že byla schopna nabídnout kvalitní tesaře. Dne 13.5.1999 jsme s firmou uzavřeli smlouvu o dílo, s tím, že práce budou zahájeny 1.6.1999 a dokončeny do 30.11.1999.
Po odstranění vnějších i vnitřních omítek v presbytáři a v hlavní lodi bylo vidět, že dřevěné roubení stěn je narušeno daleko více než jsme předpokládali. Mohutné dubové hranoly roubení stěn u presbytáře a u zákristie byly od země silně narušené až do výše jednoho metru. Na severní straně u hlavní lodi byly poškozené dva až tři spodní trámy. Hlavní problém však byl na jižní straně. Od okna v presbytáři až po okno v hlavní lodi, včetně dvou rohů, bylo dřevěné roubení stěn, od země až ke střeše, velmi silně narušené hlavně hnilobou.
Tím nastala zcela nová situace, kterou bylo nutné řešit. Ing. Petr Rohlíček z firmy 1NRECO zpracoval "Posouzení dřevěných konstrukcí z hlediska jejich napadení dřevokaznými houbami a hmyzem".
Na jeho základě a po konzultaci s inženýrem Bohumilém Ruskem byl dohodnut nový rozsah stavebních prací a byl upraven finanční rozpočet nákladů na opravu. Základním problémem se stalo zajištění potřebných finančních prostředků. Je třeba říci, že jsem nalézal velké pochopení u Úřadu města v Hradci Králové i u Okresního úřadu v Hradci Králové.
Při této opravě byly provedeny následující práce:
- výměna všech špatných hranolů v roubení stěn celého kostela
- všechny dřevěné části, včetně nových prvků, byly chemicky ošetřeny proti dřevokaznému hmyzu a houbám
- u obvodových stěn, mezi trám a základové zdivo, byla vložena hydroizolační vložka z polyetylenové folie
- vyztužení tesařské konstrukce střechy a výměna trámů
- dřevěné roubení zevnitř i zvenku bylo opatřeno rákosem a omítnuto vápennou maltou s barevným pojednáním
- byla zavedena nová elektrická přípojka a zrekonstruována elektroinstalace v kostele
- byla provedena kanalizace k odvádění dešťové vody ze střechy
- vyměněna podlah na kůru
- varhany byly rozebrány, varhanní skříň zrestaurována a následně opět osazeny na novou podlahu
- lavice byly zrekonstruovány a opatřeny novým fládrováním
- celá šindelová krytina byla opatřena novým nátěrem
- byla vyspravena a dle potřeby i doplněna dlažba v kostele
- opraveny byly okapové chodníky venku kolem presbytáře a na severní straně u zákristie a u ochozu.
Kolaudační řízení na závěr stavebních prací proběhlo 3.11.2000. Bylo konstatováno, že práce jsou provedeny pečlivě a ve vzorné kvalitě.
Za pozornost stojí také velmi vydařený nový hlavní oltář (obětní stůl) a ambon, z dubeneckého pískovce od Dvora Králové nad Labem. Je uhrazen z finančních prostředků z pozůstalosti po paní Květě Marečkové. Autorem je akademický sochař Stanislav Malý, který má atelier ve Vysoké u Vysokého Mýta.
Závěrem chci vyjádřit upřímný dík stavební firmě Romana Kvapila z Pardubic, Památkovému ústavu v Pardubicích, Magistrátu města v Hradci Králové - odboru kultury, Okresnímu úřadu v Hradci Králové - RRR, odd. kultury, Ing. Bohumilu Ruskovi za jeho nezištnou pomoc a všem, kteří přispěli ke kvalitní opravě této kulturní památky.
František Hladký, děkan
Kaplička na hřbitově ve Vysoké nad Labem slouží od roku 1991, kdy byla
původní márnice z roku 1899 nákladem obce přestavěna na kapli. Ve věžičce je
zavěšen i původní zvon, který byl téměř 50 let umístěn na hasičské zbrojnici
a který se takto vrátil na své původní místo.
V kapličce se pravidelně slouží Mše sv., je využívána při pohřbech i jiných
pietních aktech. Jsou na ní umístěny dvě pamětní desky: na památku
paraskupiny Barium, která v blízkosti obce seskočila 3.4.1944 a na památku
rodiny Kašparovy, která byla zastřelena dne 1.5.1945 ve svém domě ve Vysoké
nad Labem.
Ing. Jiří Horák, starosta obce